Dušičky.

Datum publikování: 07.11.2023

Ve čtvrtek po zábavném dopoledni už jsme nestihli zapálit svíčku u kapličky a v pátek celý den propršel.

Proto, hned začátkem týdne jsme si udělali čas a šli jsme ke kapličce zapálit svíčku, přečíst si boží slovo a trochu rozjímat a vzpomínat na svoje rodiče a partnery, kteří už nejsou mezi námi. Tito naši nejbližší šli s námi kus cesty a formovali nás i naše názory. Jsme jim za mnohé vděční. Rádi a často na ně vzpomínáme. Vždy v tento dušičkový čas je naše vzpomínka ještě více intenzivnější. Připadá nám, že jsme si blíž a můžeme tedy s nimi v myšlenkách hovořit a usmiřovat drobné staré sváry. Po zapálení svíčky a krátké modlitbě jsme si zazvonili na zvonek.

Co nám říká Wikipedie o Dušičkách:

Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých, Památka zesnulých či lidově Dušičky, která připadá na 2. listopadu, je v dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za duše v očistci.   

Podle kardinála Vlka je památka zemřelých největším svátkem vedle Vánoc, který v Česku „slaví“ jak křesťané, tak i nevěřící  a to vzpomínkou, ozdobením rodinných drobů či zapálením svíčky. Pro katolíky znázorňují živé květiny, víru ve věčný život a mají demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Hořící svíce mají symbolizovat přítomnost zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako o Velikonocích nebo při mši.

Vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. „Vzpomínáme na naše blízké a v duchu se ptáme, jaké svědectví nám zanechali.“ Na hřbitovech se proto konají v hřbitovních kaplích, kostelech či u hlavního hřbitovního kříže bohoslužby slova nebo mše svaté.