Bohoslužba.

Datum publikování: 31.08.2025

V pondělí 25. srpna jsme měli v našem domově konala mše svatá. Podle občanského kalendáře slavil ten den svátek Radim, v církevním kalendáři pak připadla památka svatého Ludvíka a svatého Benedikta. Liturgicky jsme se nacházeli ve 21. týdnu mezidobí.

Svatý Ludvík, jako francouzský král toho jména IX., dělal svému úřadu čest; snad žádný z francouzských králů si více nezasloužil čestný titul »Rex christianissimus – Nejkřesťanštější král«. O jeho smyslu pro spravedlnost a mír svědčí fakt, že byl zván jako smírčí soudce ve sporech vlámských velmožů, nebo i anglického krále Jindřicha III. s jeho barony. Usiloval o to, aby se spravedlnosti dostalo každému – od panovníka až po posledního sedláka.

Kázání se dotýkalo i našeho každodenního života. Pan farář zdůraznil, že bychom měli být nápomocní těm, kdo to potřebují, ale zároveň nemáme zapomínat ani na sebe a svou vnitřní sílu.

Čtení z listu svatého Pavla Tesalonickým (1 Tes 2,1–8) nám připomnělo, že šíření evangelia není vždy snadné. Apoštolové museli čelit utrpení i nepochopení, ale neztráceli odvahu a nehlásali evangelium proto, aby se zalíbili lidem, nýbrž aby se líbili Bohu, který zná srdce každého člověka. Jejich poselství nebylo vedeno úmyslem získat majetek či prospěch, ale vycházelo z opravdové lásky a víry.

Celá bohoslužba byla pro nás povzbuzením a připomínkou, že víra i spravedlnost mají své místo v životě každého z nás – ať už jsme králové, nebo obyčejní lidé.