Bohoslužba.

Datum publikování: 25.02.2025

V pondělí 24. 2. se v Domově konala bohoslužba. Farář Římskokatolické farnosti z Ostravy Vítkovic Anton Rusňák mluvil o odpuštění jeho účinkům. Také o smíření a jaký je mezi tím rozdíl, jak se vypořádat se zlem mezi lidmi.

Odpuštěním osvobozujeme sami sebe. Odpustit celým srdcem druhému je činem osvobození. Zbavujeme toho člověka negativních vazeb, které mezi námi existují. Říkáme: „Už proti tobě nic nemám.“ Ale to nestačí. Osvobozujeme též sami sebe od tíživé role uraženého. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, a co je horší, vlečeme je jako těžký náklad. Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak označit sám sebe za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění proto neosvobozuje pouze druhé, ale také nás. Je to cesta ke svobodě Božího dítěte. 

Jak můžeme odpustit těm, kteří odpuštění nežádají? Naše nejhlubší touha je, aby odpuštění, které nabízíme, bylo přijato. Vzájemnost mezi dáváním a přijetím je to, co vytváří pokoj a soulad. Ale jestliže je naše odpuštění podmíněno jeho přijetím, zřídka kdy odpustíme. Odpuštění druhým je v první řadě vnitřní záležitostí nás samých. Je to čin, který z našich srdcí odstraňuje hněv, hořkost a touhu po pomstě a pomáhá nám znovu nabýt lidskou důstojnost. Nemůžeme ty, jimž chceme odpustit, nutit k tomu, aby odpuštění přijali. Možná toho nejsou ani schopni, ani ochotni to udělat. Možná ani nevědí a necítí, že nás zranili.

Jediní koho můžeme změnit, jsme my sami.

Odpuštění druhým je především uzdravením našeho  vlastního srdce.

Kdo nenávidí, žije ve tmě a neví kam jde, protože jeho oči pro samotnou tmu nevidí.. (srov. Bible 1Jan 2,11)

Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil Vám. (Ef 4,29)